• Všechny velikosti
  • Velké
  • Malé
  • Barevné
  • Černobílé
  • Jen barevné
Výsledky vědy a techniky působící. Destruktivně. Progresivně. Komunikace ve veřejné správě. Základní východisko: Člověk je bytost společenská a komunikace je základním nástrojem pro jeho život ve společnosti. Komunikace může mít různou úroveň, formu a zaměření, je součástí přímého nebo nepřímého sociálního kontaktu a souboru sdílených významů dané společnosti, na základě kterého jsou lidé schopni se dorozumívat. Typickým příkladem je rozhovor. Obecně jsou rozlišovány tyto formy mezilidské komunikace: přímá reakce. neverbální výraz. jednání. obrazová reprezentace. symbolická komunikace. Komunikace je složkou interakce a tvořena dvěma póly: osobou, která něco sděluje a osobou, které je něco sdělováno. Sdělování může mít formu: verbální. neverbální. Kontakt mezi osobami může být: přímý. nepřímý. Specificky lidskou formou komunikace je mluvená a psaná řeč. Prostředkem mluvené řeči je jazyk. Pro člověka je rovněž charakteristická symbolická komunikace. Srozumitelnost řečové komunikace je podmíněna: hlasitostí verbalizace. přiměřenou rychlostí řečového sdělení. přiměřenou artikulací. skladbou. Mezi nejzákladnější podoby verbální komunikace podle počtu zúčastněných osob patří: a) monolog. b) dialog. c) skupinový rozhovor. d) projev. Mezi specifické formy dialogů patří: rozhovor s handicapovanými lidmi, nemocnými nebo těžce nemocnými lidmi, výslech a výpověď, rozhovor s obětmi trestných činů, starými lidmi, dětmi, problematickými a konfliktními lidmi apod. Obsah komunikace je tvořen: verbálním nebo neverbálním obsahem. kontextem situace. emotivním akcentem. mimickým výrazem. Neverbální komunikace – je tvořena různými způsoby chování, jednání, gestikulací a je nedílnou součástí verbální komunikace. Za nejkomunikativnější je považován tzv. expresivní vzore chování, tj. výraz údivu, překvapení, smích, pláč apod. Protože každý člověk při expresivním výrazu užívá jiných skupin obličejového svalstva, vytváří tak individuální charakteristický expresivní vzorec, proto v téže nebo velmi podobné situaci osoby projevují různé vzorce exprese. Mezi základní neverbální signály užívané člověkem patří: tělesný kontakt. blízkost (proximita) orientace (úhel, ve kterém lidé stojí nebo sedí vzhledem k sobě navzájem) vzezření. pozice (posturologie) kývnutí hlavy. výraz tváře. gesta. pohledy. neverbální aspekty řeči a styl mluvení. někteří další autoři ještě rozlišují např.: haptiku (sdělovací funkce bezprostředního dotyku) artefakta aj. Správná znalost neverbálních klíčů umožňuje lépe situaci poznávat, předvídat a připravit se na její bezprostřední průběh. Neverbální signály a bariéry v pracovním a společenském kontextu. Prostor a jeho uspořádání v kanceláři - zóna veřejná. zóna soukromá. Typy jednání v kanceláři ve dvojici: - vedle sebe. - proti sobě. - přes nejkratší roh stolu. - přes nejvzdálenější roh stolu. - jednání u kulatého stolu. - prostorová dynamika umístění kanceláří. Vnímání a posuzování osob a situací - personální a sociální percepce. Sociální percepce je označením pro sociální podmíněnost vnímání, je vyjádřením závislosti vnímání na sociálních faktorech a na sociální zkušenosti. Rčení, že „vnímáme svět brýlemi svých zkušeností je dokladem toho, že každý člověk vidí věci jinak, což závisí na jeho individuální zkušeností získané v průběhu života v určitém prostředí. Vnímání je podmíněno sociálně a je určitým druhem kompromisu mezi tím, co se skutečně v okolním světě nachází a tím, co člověk prostřednictvím zkušenosti očekává. Mezi základní zdroje pro utváření adekvátní percepce patří takové zdroje jako je chování, situační kontext, verbální obsahy, neverbální klíče jako základní zdroje informací. Utváření percepčních soudů je ovlivněno těmito faktory: věk, rozdíly mezi pohlavím, osobnostní rysy, inteligence, popularita a sociální efektivita, vliv profese a profesionálního zaměření. Chyby a omyly v poznávání a posuzování lidí: první dojem, haló efekt. efekt mírnosti a shovívavosti. laická logika. efekt první a poslední informace. autostereotypy. idiosynkrazie. heterostereotypy. Naslouchání jako specifická forma efektivní komunikace. aktivní naslouchání. empatické naslouchání. kritické naslouchání. Prostředky hromadné komunikace a jejich účinnost. a) noviny – spíše zrcadlí mínění čtenářů, příliš jej neovlivňují, jejich výběr a preference se shoduje s postoji čtenáře a jeho zaměřeností. b) filmy – mají velký bezprostřední vliv, zejm. ty, které vtahují diváka do situace, protože optické ztvárnění přibližuje film skutečnosti. Účinek filmu závisí na zaměřenosti a sociální úrovni diváka. K navození změny postoje, i když film může vyvolat silný dojem, je třeba sumace takových vlivů. c) rozhlas – může v určité míře ovlivňovat postoje a vytvářet podmínky pro přijímání některých názorů. Roli zde však hraje např. intelektuální úroveň posluchače, věk, profese, zaměřenost na cílovou skupinu posluchačů apod. d) televize vzbuzuje značné zaujetí dějem na rozdíl od nízké motivaci k akci, která byla propagována, a na rozdíl od prezentování sociálních kontaktů dochází v důsledku jejího dlouhodobého působení k ochuzování těchto skutečných, reálných kontaktů a snižování komunikace mezi členy rodiny, dochází k poklesu návštěvy kulturních zařízení apod. e) telekomunikace - rychlé předávání informací i pomocí faxu, užíváno k umožnění zavádění efektivních zásobovacích systémů, v bankovnictví, dopravě, vzdělávání apod. f) telekonferování – k umožnění přenosu živého pohybu nebo statických obrázků pomocí vzájemného propojení několika skupin vzájemně vzdálených osob pomocí audiovizuálních prostředků. K výhodám tohoto způsobu komunikace patří úspora cestovních nákladů, času a prostoru, dochází ke zlepšení komunikace mezi vrcholovým vedením a geograficky odloučenými pobočkami, nevýhodou je poměrně vysoká nákladnost, možná poruchovost při přenosu informací, není náhradou plnohodnotného osobního styku. Komunikační typy lidí aneb máme rádi ty, kteří se nám nejvíce podobají. 1. komunikační typ auditivní. 2. komunikační typ vizuální. 3. komunikační typ kinestetický. Taktiky jednání s různými typy partnerů. lhostejný partner. vyčkávající partner. prestižní partner. partner bez vlastní vůle. rozhodný partner. Vytvoření strategického plánu jednání. 1. čas a jeho vliv na průběh jednání a vyjednávání, tj. umění. - zpomalování nebo zrychlování jednání. - vymezení doby věnované jednotlivým bodům jednání. - umění ve vhodnou dobu přerušit jednání. - vyvinout nátlak, jestliže pro něj dozrál čas. - efektivně využívat konečných termínů. 2. prostředí a jeho vlivy. - jak jsou účastníci jednání rozesazeni. - celkové uspořádání prostoru, nábytek, okna, osvětlení, židle,… 3. Formální (protokolární) stránka vyjednávání. - kolik lidí se zúčastní vyjednávání. - kompetence. - moc a autorita. - program. - pravidla (kdo mluví první, poslední, kdo zprostředkovává, kdo vede jednání, kdo předsedá,…) zaměření pozornosti na: - oblečení. - artefakta. - dokumenty, s nimiž se přichází na jednání. 4. Neverbální komunikace v průběhu jednání. oči. výraz obličeje. hlas. gestikulace. nohy. poloha těla. vzdálenost. Přesvědčování. racionální přesvědčování. emocionální přesvědčování. paradoxní přesvědčování. Taktiky zdolávání námitek. a) ano-ale. b) předejití vyslovení námitky. c) obrácení, z námitky se udělá přednost. d) bagatelizace. e) protiotázka. f) plus-mínus. g) příklad. K vyjednávání dochází všude tam, kde se jeden druhého snaží ovlivnit, přesvědčit, něco získat. Jedná se o proces, ve kterém dochází k výměně informací, k přesvědčování a k rozhodování. Vyjednávání může probíhat ve dvojicích nebo ve skupině. Vyjednávání se opírá v zásadě o tyto základní prvky: 1. Vyjednávací taktiky. 2. Vyjednávací dovednosti. 3. Vyjednávací metody. Mezi vyjednávací taktiky, kterých je bezpočet patří např.: 1. taktika ultimativní. 2. neústupná. 3. taktika následování. 4. taktika manévrování a hledání výhod. 5. záměrného zdržování apod. Vyjednávací dovednosti. a) Konvenční. 1. Používání otevřených otázek. 2. Parafrázování. 3. Odmlčení se. 4. Občasné shrnutí. 5. Akceptování pocitů a emocí. b) nekonvenční. 1. Záměrné neporozumění. 2. Zveličování. 3. Nečekaný tah. 4. Sarkasmus. 5. Zahlcení. 6. Početní převaha. 7. Manipulace s kompetencemi. Při přípravě vyjednávání je třeba: 1. stanovit cíl. 2. zvolit strategii. 3. ujasnit proces vyjednávání. Jednání s konfliktními lidmi. Příčiny konfliktů a konfliktního jednání. rozdíly v motivaci. rozdíly v interpretaci a vyhodnocování chování. nejistota a strach ze změn. nekomunikativnost a desorientace. napětí a stres. Možnosti řešení konfliktů. pasivita. násilí. delegování. jednání a vyjednávání. komunikativní dovednosti (asertivita) Vhodné komunikativní techniky jako možnost řešení konfliktů. vyčkávací taktika. technika „tlumočník technika „nastavené zrcadlo technika „protiotázky technika „zátky v uších technika „obrácená odpověď technika konstantních odpovědí. Tréma při jednání: Tréma jako reakce na stres a jak ji zvládat: snaha o racionální posouzení situace. nepřipouštět negativní myšlenky. soustředit se, uklidnit se, pomohou asociace. autogenní trénink. Kritika. oprávněná. pravdivá, nevhodně sdělená. úmyslně nepravdivá. neúmyslně nepravdivá. Reakce na kritiku: asertivní. agresivní. pasivní. Nezdravá - patologická komunikace. způsobuje pocity tísně. rozporuplnost ve sdělování. necitlivost. nepřizpůsobivost komunikačním partnerům. způsobuje dlouhodobé negativní emoční naladění. Příčiny patologické komunikace: stres, deprese, úzkost. neurózy a neurotické poruchy. odlišnosti osobnosti. poruchy a chyby v myšlení. Asertivita jako komunikační dovednost a prostředek zvládání komunikace v obtížných situacích. Zvládání nepříjemných a obtížných situací. analýza situace. sebedůvěra. kompetentnost. trénink vhodných komunikačních technik. zdokonalování vyjadřovacích schopností. Další „drobné detaily úspěšnosti. fyzické dispozice – vitalita. čistota a upravenost. oblečení a doplňky – úrovně oblékání. detaily jako součást image. Strava jako posila duševní svěžesti a energie. paměť: ořechy, rýže, mléko, ryby, vaječný žloutek. koncentrace: karotka, grapefruit, avokádo, chřest. dobrá nálada: pomerančová šťáva, paprika, banány, sojové boby. destruktivnKomunikace ve veřejné správě.
Výsledky vědy a techniky působící. Destruktivně. Progresivně. Komunikace ve veřejné správě. Základní východisko: Člověk je bytost společenská a komunikace je základním nástrojem pro jeho život ve společnosti. Komunikace může mít různou úroveň, formu a zaměření, je součástí přímého nebo nepřímého sociálního kontaktu a souboru sdílených významů dané společnosti, na základě kterého jsou lidé schopni se dorozumívat. Typickým příkladem je rozhovor. Obecně jsou rozlišovány tyto formy mezilidské komunikace: přímá reakce. neverbální výraz. jednání. obrazová reprezentace. symbolická komunikace. Komunikace je složkou interakce a tvořena dvěma póly: osobou, která něco sděluje a osobou, které je něco sdělováno. Sdělování může mít formu: verbální. neverbální. Kontakt mezi osobami může být: přímý. nepřímý. Specificky lidskou formou komunikace je mluvená a psaná řeč. Prostředkem mluvené řeči je jazyk. Pro člověka je rovněž charakteristická symbolická komunikace. Srozumitelnost řečové komunikace je podmíněna: hlasitostí verbalizace. přiměřenou rychlostí řečového sdělení. přiměřenou artikulací. skladbou. Mezi nejzákladnější podoby verbální komunikace podle počtu zúčastněných osob patří: a) monolog. b) dialog. c) skupinový rozhovor. d) projev. Mezi specifické formy dialogů patří: rozhovor s handicapovanými lidmi, nemocnými nebo těžce nemocnými lidmi, výslech a výpověď, rozhovor s obětmi trestných činů, starými lidmi, dětmi, problematickými a konfliktními lidmi apod. Obsah komunikace je tvořen: verbálním nebo neverbálním obsahem. kontextem situace. emotivním akcentem. mimickým výrazem. Neverbální komunikace – je tvořena různými způsoby chování, jednání, gestikulací a je nedílnou součástí verbální komunikace. Za nejkomunikativnější je považován tzv. expresivní vzore chování, tj. výraz údivu, překvapení, smích, pláč apod. Protože každý člověk při expresivním výrazu užívá jiných skupin obličejového svalstva, vytváří tak individuální charakteristický expresivní vzorec, proto v téže nebo velmi podobné situaci osoby projevují různé vzorce exprese. Mezi základní neverbální signály užívané člověkem patří: tělesný kontakt. blízkost (proximita) orientace (úhel, ve kterém lidé stojí nebo sedí vzhledem k sobě navzájem) vzezření. pozice (posturologie) kývnutí hlavy. výraz tváře. gesta. pohledy. neverbální aspekty řeči a styl mluvení. někteří další autoři ještě rozlišují např.: haptiku (sdělovací funkce bezprostředního dotyku) artefakta aj. Správná znalost neverbálních klíčů umožňuje lépe situaci poznávat, předvídat a připravit se na její bezprostřední průběh. Neverbální signály a bariéry v pracovním a společenském kontextu. Prostor a jeho uspořádání v kanceláři - zóna veřejná. zóna soukromá. Typy jednání v kanceláři ve dvojici: - vedle sebe. - proti sobě. - přes nejkratší roh stolu. - přes nejvzdálenější roh stolu. - jednání u kulatého stolu. - prostorová dynamika umístění kanceláří. Vnímání a posuzování osob a situací - personální a sociální percepce. Sociální percepce je označením pro sociální podmíněnost vnímání, je vyjádřením závislosti vnímání na sociálních faktorech a na sociální zkušenosti. Rčení, že „vnímáme svět brýlemi svých zkušeností je dokladem toho, že každý člověk vidí věci jinak, což závisí na jeho individuální zkušeností získané v průběhu života v určitém prostředí. Vnímání je podmíněno sociálně a je určitým druhem kompromisu mezi tím, co se skutečně v okolním světě nachází a tím, co člověk prostřednictvím zkušenosti očekává. Mezi základní zdroje pro utváření adekvátní percepce patří takové zdroje jako je chování, situační kontext, verbální obsahy, neverbální klíče jako základní zdroje informací. Utváření percepčních soudů je ovlivněno těmito faktory: věk, rozdíly mezi pohlavím, osobnostní rysy, inteligence, popularita a sociální efektivita, vliv profese a profesionálního zaměření. Chyby a omyly v poznávání a posuzování lidí: první dojem, haló efekt. efekt mírnosti a shovívavosti. laická logika. efekt první a poslední informace. autostereotypy. idiosynkrazie. heterostereotypy. Naslouchání jako specifická forma efektivní komunikace. aktivní naslouchání. empatické naslouchání. kritické naslouchání. Prostředky hromadné komunikace a jejich účinnost. a) noviny – spíše zrcadlí mínění čtenářů, příliš jej neovlivňují, jejich výběr a preference se shoduje s postoji čtenáře a jeho zaměřeností. b) filmy – mají velký bezprostřední vliv, zejm. ty, které vtahují diváka do situace, protože optické ztvárnění přibližuje film skutečnosti. Účinek filmu závisí na zaměřenosti a sociální úrovni diváka. K navození změny postoje, i když film může vyvolat silný dojem, je třeba sumace takových vlivů. c) rozhlas – může v určité míře ovlivňovat postoje a vytvářet podmínky pro přijímání některých názorů. Roli zde však hraje např. intelektuální úroveň posluchače, věk, profese, zaměřenost na cílovou skupinu posluchačů apod. d) televize vzbuzuje značné zaujetí dějem na rozdíl od nízké motivaci k akci, která byla propagována, a na rozdíl od prezentování sociálních kontaktů dochází v důsledku jejího dlouhodobého působení k ochuzování těchto skutečných, reálných kontaktů a snižování komunikace mezi členy rodiny, dochází k poklesu návštěvy kulturních zařízení apod. e) telekomunikace - rychlé předávání informací i pomocí faxu, užíváno k umožnění zavádění efektivních zásobovacích systémů, v bankovnictví, dopravě, vzdělávání apod. f) telekonferování – k umožnění přenosu živého pohybu nebo statických obrázků pomocí vzájemného propojení několika skupin vzájemně vzdálených osob pomocí audiovizuálních prostředků. K výhodám tohoto způsobu komunikace patří úspora cestovních nákladů, času a prostoru, dochází ke zlepšení komunikace mezi vrcholovým vedením a geograficky odloučenými pobočkami, nevýhodou je poměrně vysoká nákladnost, možná poruchovost při přenosu informací, není náhradou plnohodnotného osobního styku. Komunikační typy lidí aneb máme rádi ty, kteří se nám nejvíce podobají. 1. komunikační typ auditivní. 2. komunikační typ vizuální. 3. komunikační typ kinestetický. Taktiky jednání s různými typy partnerů. lhostejný partner. vyčkávající partner. prestižní partner. partner bez vlastní vůle. rozhodný partner. Vytvoření strategického plánu jednání. 1. čas a jeho vliv na průběh jednání a vyjednávání, tj. umění. - zpomalování nebo zrychlování jednání. - vymezení doby věnované jednotlivým bodům jednání. - umění ve vhodnou dobu přerušit jednání. - vyvinout nátlak, jestliže pro něj dozrál čas. - efektivně využívat konečných termínů. 2. prostředí a jeho vlivy. - jak jsou účastníci jednání rozesazeni. - celkové uspořádání prostoru, nábytek, okna, osvětlení, židle,… 3. Formální (protokolární) stránka vyjednávání. - kolik lidí se zúčastní vyjednávání. - kompetence. - moc a autorita. - program. - pravidla (kdo mluví první, poslední, kdo zprostředkovává, kdo vede jednání, kdo předsedá,…) zaměření pozornosti na: - oblečení. - artefakta. - dokumenty, s nimiž se přichází na jednání. 4. Neverbální komunikace v průběhu jednání. oči. výraz obličeje. hlas. gestikulace. nohy. poloha těla. vzdálenost. Přesvědčování. racionální přesvědčování. emocionální přesvědčování. paradoxní přesvědčování. Taktiky zdolávání námitek. a) ano-ale. b) předejití vyslovení námitky. c) obrácení, z námitky se udělá přednost. d) bagatelizace. e) protiotázka. f) plus-mínus. g) příklad. K vyjednávání dochází všude tam, kde se jeden druhého snaží ovlivnit, přesvědčit, něco získat. Jedná se o proces, ve kterém dochází k výměně informací, k přesvědčování a k rozhodování. Vyjednávání může probíhat ve dvojicích nebo ve skupině. Vyjednávání se opírá v zásadě o tyto základní prvky: 1. Vyjednávací taktiky. 2. Vyjednávací dovednosti. 3. Vyjednávací metody. Mezi vyjednávací taktiky, kterých je bezpočet patří např.: 1. taktika ultimativní. 2. neústupná. 3. taktika následování. 4. taktika manévrování a hledání výhod. 5. záměrného zdržování apod. Vyjednávací dovednosti. a) Konvenční. 1. Používání otevřených otázek. 2. Parafrázování. 3. Odmlčení se. 4. Občasné shrnutí. 5. Akceptování pocitů a emocí. b) nekonvenční. 1. Záměrné neporozumění. 2. Zveličování. 3. Nečekaný tah. 4. Sarkasmus. 5. Zahlcení. 6. Početní převaha. 7. Manipulace s kompetencemi. Při přípravě vyjednávání je třeba: 1. stanovit cíl. 2. zvolit strategii. 3. ujasnit proces vyjednávání. Jednání s konfliktními lidmi. Příčiny konfliktů a konfliktního jednání. rozdíly v motivaci. rozdíly v interpretaci a vyhodnocování chování. nejistota a strach ze změn. nekomunikativnost a desorientace. napětí a stres. Možnosti řešení konfliktů. pasivita. násilí. delegování. jednání a vyjednávání. komunikativní dovednosti (asertivita) Vhodné komunikativní techniky jako možnost řešení konfliktů. vyčkávací taktika. technika „tlumočník technika „nastavené zrcadlo technika „protiotázky technika „zátky v uších technika „obrácená odpověď technika konstantních odpovědí. Tréma při jednání: Tréma jako reakce na stres a jak ji zvládat: snaha o racionální posouzení situace. nepřipouštět negativní myšlenky. soustředit se, uklidnit se, pomohou asociace. autogenní trénink. Kritika. oprávněná. pravdivá, nevhodně sdělená. úmyslně nepravdivá. neúmyslně nepravdivá. Reakce na kritiku: asertivní. agresivní. pasivní. Nezdravá - patologická komunikace. způsobuje pocity tísně. rozporuplnost ve sdělování. necitlivost. nepřizpůsobivost komunikačním partnerům. způsobuje dlouhodobé negativní emoční naladění. Příčiny patologické komunikace: stres, deprese, úzkost. neurózy a neurotické poruchy. odlišnosti osobnosti. poruchy a chyby v myšlení. Asertivita jako komunikační dovednost a prostředek zvládání komunikace v obtížných situacích. Zvládání nepříjemných a obtížných situací. analýza situace. sebedůvěra. kompetentnost. trénink vhodných komunikačních technik. zdokonalování vyjadřovacích schopností. Další „drobné detaily úspěšnosti. fyzické dispozice – vitalita. čistota a upravenost. oblečení a doplňky – úrovně oblékání. detaily jako součást image. Strava jako posila duševní svěžesti a energie. paměť: ořechy, rýže, mléko, ryby, vaječný žloutek. koncentrace: karotka, grapefruit, avokádo, chřest. dobrá nálada: pomerančová šťáva, paprika, banány, sojové boby. destruktivnKomunikace ve veřejné správě.
Při pokusu o sdílení polohy došlo k chybě
Více informací
odkazuje na služby nejen od Seznam.cz.

© 1996–2024 Seznam.cz, a.s.

3279/6027