• Všechny velikosti
  • Velké
  • Malé
  • Barevné
  • Černobílé
  • Jen barevné
neúčinná léčba. hladina. CRP. komplikace 4. den léčby. 50. V klinické praxi je důležité vědět, zda-li léčba, kterou jsme nasadili, je efektivní a dostatečně dlouhá. Při řešení těchto otázek může významně napomoci sériové měření hladin CRP. Úspěšná léčba antibiotiky se projeví rychlým poklesem hladin CRP ( tento proces zobrazuje modrá křivka). Dynamický pokles sérové hladiny CRP v průběhu prvních 48 hodin infekčního procesu poměrně přesně odráží správnost iniciální (empirické) antibiotické léčby a v tomto období je již obvykle doprovázen poklesem teploty i celkovým klinickým zlepšením. Nedochází-li k poklesu CRP nebo dokonce je zaznamenán další vzestup hladin spolu s neuspokojivým klinickým stavem pacienta, je to jistě signál ke změně léčby nebo odeslání pacienta k hospitalizaci. ( tento příklad je zobrazen žlutou křivkou) Může také nastat situace- (viz červená křivka) kdy po celkem uspokojivém poklesu hladin CRP a zlepšení klinického stavu dojde k novému nárůstu hladin CRP, což může znamenat komplikaci stavu způsobenou buď nedostatečnou účinností nasazené léčby nebo novým patologickým procesem. Díky kontrolním vyšetřením hladin CRP můžeme také rozhodnout o dostatečné délce antibiotické léčby, zejména nedochází-li před plánovaným ukončením léčby k poklesu hladiny CRP do normy. – viz fialová křivka. Počátek syntézy CRP v játrech má 6-12 hod trvající lag fázi. Hladina CRP koreluje s rozsahem zánětu. Vrcholu dosahuje za hodin po začátku zánětu. V některých případech, kde bakteriální infekce je omezeného rozsahu, mohou hodnoty CRP dosahovat jen mírně zvýšených nebo i normálních hodnot. Na druhou stranu adenovirus nebo některé herpes viry jsou schopny vyvolat takové masivní poškození tkání, že spustí i mohutnou produkci CRP. Z praktického hlediska je tedy vhodné (až nutné) tzv. párové vyšetření sérové hodnoty CRP: může se totiž stát, že při prvním vyšetření jen krátce od iniciace infekce můžeme překvapivě naměřit jen mírně zvýšené hodnoty. Proto je doporučeno provést vždy druhé. (párové) vyšetření CRP za 12–24 hodin od vstupního stanovení. Z pohledu praktického lékaře se vhodnějším jeví interval 24 hodin (opakované vyšetření pacienta v následující den). Při rychle probíhající infekci (sepse) je určitě vhodnější zvolit kratší interval (6–12 hodin). relaps. nedostatečná délka léčby. 25. nekomplikovaný průběh. s dobrou reakcí na léčbu. Th. dny
neúčinná léčba. hladina. CRP. komplikace 4. den léčby. 50. V klinické praxi je důležité vědět, zda-li léčba, kterou jsme nasadili, je efektivní a dostatečně dlouhá. Při řešení těchto otázek může významně napomoci sériové měření hladin CRP. Úspěšná léčba antibiotiky se projeví rychlým poklesem hladin CRP ( tento proces zobrazuje modrá křivka). Dynamický pokles sérové hladiny CRP v průběhu prvních 48 hodin infekčního procesu poměrně přesně odráží správnost iniciální (empirické) antibiotické léčby a v tomto období je již obvykle doprovázen poklesem teploty i celkovým klinickým zlepšením. Nedochází-li k poklesu CRP nebo dokonce je zaznamenán další vzestup hladin spolu s neuspokojivým klinickým stavem pacienta, je to jistě signál ke změně léčby nebo odeslání pacienta k hospitalizaci. ( tento příklad je zobrazen žlutou křivkou) Může také nastat situace- (viz červená křivka) kdy po celkem uspokojivém poklesu hladin CRP a zlepšení klinického stavu dojde k novému nárůstu hladin CRP, což může znamenat komplikaci stavu způsobenou buď nedostatečnou účinností nasazené léčby nebo novým patologickým procesem. Díky kontrolním vyšetřením hladin CRP můžeme také rozhodnout o dostatečné délce antibiotické léčby, zejména nedochází-li před plánovaným ukončením léčby k poklesu hladiny CRP do normy. – viz fialová křivka. Počátek syntézy CRP v játrech má 6-12 hod trvající lag fázi. Hladina CRP koreluje s rozsahem zánětu. Vrcholu dosahuje za hodin po začátku zánětu. V některých případech, kde bakteriální infekce je omezeného rozsahu, mohou hodnoty CRP dosahovat jen mírně zvýšených nebo i normálních hodnot. Na druhou stranu adenovirus nebo některé herpes viry jsou schopny vyvolat takové masivní poškození tkání, že spustí i mohutnou produkci CRP. Z praktického hlediska je tedy vhodné (až nutné) tzv. párové vyšetření sérové hodnoty CRP: může se totiž stát, že při prvním vyšetření jen krátce od iniciace infekce můžeme překvapivě naměřit jen mírně zvýšené hodnoty. Proto je doporučeno provést vždy druhé. (párové) vyšetření CRP za 12–24 hodin od vstupního stanovení. Z pohledu praktického lékaře se vhodnějším jeví interval 24 hodin (opakované vyšetření pacienta v následující den). Při rychle probíhající infekci (sepse) je určitě vhodnější zvolit kratší interval (6–12 hodin). relaps. nedostatečná délka léčby. 25. nekomplikovaný průběh. s dobrou reakcí na léčbu. Th. dny
Dynamo je točivý elektrický stroj, přeměňující mechanickou energii z rotoru hnacího stroje na elektrickou energii ve formě stejnosměrného elektrického proudu. stator, rotor, komutátor. vytlačování dynama alternátorem. Dynamo s permanentním magnetem. Dynamo s cizím buzením. Derivační dynamo. Sériové dynamo. Kompaundní dynamo. Dynamo je točivý elektrický stroj, přeměňující mechanickou energii z rotoru hnacího stroje na elektrickou energii ve formě stejnosměrného elektrického proudu. Jedná se tedy o stejnosměrný elektrický generátor. Dynamo se skládá ze statoru tvořeného magnetem nebo elektromagnetem a rotoru s vinutím a komutátorem. Konstrukčně je tedy podobné stejnosměrnému elektromotoru používanému k opačnému účelu. Stejnosměrný elektromotor může pracovat v generátorovém režimu, tedy jako dynamo, například při elektrodynamickém brzdění dopravních prostředků. Až do nástupu polovodičových usměrňovačů bylo dynamo nejvýznamnějším zdrojem elektrické energie (ve formě stejnosměrného proudu) v průmyslu i dopravě. Dnes jsou dynama vytlačována spolehlivějšími a konstrukčně jednoduššími alternátory a zařízeními pro následné usměrnění vyrobeného střídavého proudu na proud stejnosměrný - viz (usměrňovač). Podle způsobu zapojení statoru dělíme dynama na. dynamo s permanentním magnetem. dynamo s cizím buzením - typicky v průmyslové výrobě elektrického proudu. Budící proud zajišťovalo jiné menší dynamo. derivační dynamo (budící vinutí zapojeno paralelně se zátěží) - vhodné pro malé proudové odběry. sériové dynamo (budící vinutí zapojeno sériově se zátěží) kompaundní dynamo - kombinace derivačního a sériového dynama. Jednalo se o běžný typ v dopravě a u strojů, kde je velmi proměnlivá zátěž. Sériové vinutí statoru zajišťuje dostatečné buzení při malé impedanci zátěže, derivační vinutí při velké impedanci. Jmenovité napětí u běžných nabíjecích dynam pro dopravní prostředky bývá 6 V, 12 V nebo 24 V. Pro speciální aplikace se stavěla dynama i s jinými napětími. Například pro pohon strojů s elektrickým přenosem výkonu dosahovala napětí stovek voltů. U dynam, která nemají cizí buzení nebo permanentní magnet, může nastat problém s jejich rozjezdem. Dokud dynamo nevyrábí proud, není samo buzeno, a tudíž ani nemůže začít vyrábět proud. Při prvním rozjezdu je tedy třeba dodat rotujícímu dynamu malý proudový impuls, při pozdějších startech se už lze obvykle spolehnout na remanentní (zbytkový) magnetismus statoru z předchozí činnosti.
Dynamo je točivý elektrický stroj, přeměňující mechanickou energii z rotoru hnacího stroje na elektrickou energii ve formě stejnosměrného elektrického proudu. stator, rotor, komutátor. vytlačování dynama alternátorem. Dynamo s permanentním magnetem. Dynamo s cizím buzením. Derivační dynamo. Sériové dynamo. Kompaundní dynamo. Dynamo je točivý elektrický stroj, přeměňující mechanickou energii z rotoru hnacího stroje na elektrickou energii ve formě stejnosměrného elektrického proudu. Jedná se tedy o stejnosměrný elektrický generátor. Dynamo se skládá ze statoru tvořeného magnetem nebo elektromagnetem a rotoru s vinutím a komutátorem. Konstrukčně je tedy podobné stejnosměrnému elektromotoru používanému k opačnému účelu. Stejnosměrný elektromotor může pracovat v generátorovém režimu, tedy jako dynamo, například při elektrodynamickém brzdění dopravních prostředků. Až do nástupu polovodičových usměrňovačů bylo dynamo nejvýznamnějším zdrojem elektrické energie (ve formě stejnosměrného proudu) v průmyslu i dopravě. Dnes jsou dynama vytlačována spolehlivějšími a konstrukčně jednoduššími alternátory a zařízeními pro následné usměrnění vyrobeného střídavého proudu na proud stejnosměrný - viz (usměrňovač). Podle způsobu zapojení statoru dělíme dynama na. dynamo s permanentním magnetem. dynamo s cizím buzením - typicky v průmyslové výrobě elektrického proudu. Budící proud zajišťovalo jiné menší dynamo. derivační dynamo (budící vinutí zapojeno paralelně se zátěží) - vhodné pro malé proudové odběry. sériové dynamo (budící vinutí zapojeno sériově se zátěží) kompaundní dynamo - kombinace derivačního a sériového dynama. Jednalo se o běžný typ v dopravě a u strojů, kde je velmi proměnlivá zátěž. Sériové vinutí statoru zajišťuje dostatečné buzení při malé impedanci zátěže, derivační vinutí při velké impedanci. Jmenovité napětí u běžných nabíjecích dynam pro dopravní prostředky bývá 6 V, 12 V nebo 24 V. Pro speciální aplikace se stavěla dynama i s jinými napětími. Například pro pohon strojů s elektrickým přenosem výkonu dosahovala napětí stovek voltů. U dynam, která nemají cizí buzení nebo permanentní magnet, může nastat problém s jejich rozjezdem. Dokud dynamo nevyrábí proud, není samo buzeno, a tudíž ani nemůže začít vyrábět proud. Při prvním rozjezdu je tedy třeba dodat rotujícímu dynamu malý proudový impuls, při pozdějších startech se už lze obvykle spolehnout na remanentní (zbytkový) magnetismus statoru z předchozí činnosti.
Příznaky onemocnění u dítěte“ 
 
Černý kašel u dětí prochází několika stádii: inkubační stádium, katarální stádium, křečové stádium, stádium vyřešení a stádium rekonvalescence.
 
 
V inkubačním stadiu dochází k primárnímu zavlečení patogenu do horních cest dýchacích a k počátečním fázím produkce toxických látek, které se dosud neakumulovaly v dostatečném množství. Toto období může trvat od tří dnů do dvaceti dnů. K rozvoji patologického procesu však nejčastěji stačí týden.
 
 
Katarální stadium černého kašle u dětí je charakterizováno tvorbou příznaků, jako je rýma a malé epizody suchého kašle. Současně dochází k uvolňování viskózního slizničního obsahu z nosní dutiny. Takový výtok může být výrazný a může připomínat akutní respirační infekci. Ve většině případů nedochází ke zvýšení teploty, nemocné dítě se cítí normálně. S progresí patologického procesu dochází k nárůstu epizod kašle a jejich získání výraznějšího charakteru.
 
 
Černý kašel se u dětí v křečovitém stadiu projevuje výrazným a výrazným kašlem, který má podobu záchvatu. Tyto záchvaty se nejčastěji vyskytují v noci nebo ráno. Před nástupem záchvatu je charakteristický pocit bolesti v krku, tlak na hrudi a celková úzkost. Typickým příznakem jsou dýchací potíže, které se projevují pískavým zvukem. Dochází ke střídání takových nádechů a záchvatů kašle. Je však třeba poznamenat, že u mladší věkové skupiny se tento příznak neobjevuje. Takoví pacienti mají často edematózní a hyperemickou tvář se známkami bodového krvácení na kůži a sliznicích očí.
 
 
Na tomto pozadí se mohou objevit epizody zvracení a poruchy kardiovaskulárního systému. Pacienti jsou neklidní a nemohou normálně spát.
 
 
Konečným stádiem je postupný ústup záchvatů kašle, které se stávají vzácnými a méně intenzivními. Postupem času dochází ke zlepšení celkové pohody a normalizace stavu.
 
 
Mezi nejnebezpečnější komplikace takového patologického procesu u dítěte patří pneumonie na pozadí přidání sekundární bakteriální flóry, pleurisy nebo pneumotoraxu. Navíc u malých dětí existuje vysoké riziko rozvoje bronchiektázie.
 
 Diagnóza černého kašle u dětí 
 
Černý kašel se diagnostikuje pomocí následujících metod:
 
 Obecný klinický krevní test – dochází ke zvýšení hladiny leukocytů a lymfocytů a také k sedimentaci erytrocytů; 
 Bakteriologická kultivace sputa nebo sliznice orofaryngu; 
 Sérologické diagnostické metody, jako je enzymatická imunoanalýza nebo polymerázová řetězová reakce. 
 Metody léčby a prevence černého kašle 
 
<img width=
Příznaky onemocnění u dítěte“ Černý kašel u dětí prochází několika stádii: inkubační stádium, katarální stádium, křečové stádium, stádium vyřešení a stádium rekonvalescence. V inkubačním stadiu dochází k primárnímu zavlečení patogenu do horních cest dýchacích a k počátečním fázím produkce toxických látek, které se dosud neakumulovaly v dostatečném množství. Toto období může trvat od tří dnů do dvaceti dnů. K rozvoji patologického procesu však nejčastěji stačí týden. Katarální stadium černého kašle u dětí je charakterizováno tvorbou příznaků, jako je rýma a malé epizody suchého kašle. Současně dochází k uvolňování viskózního slizničního obsahu z nosní dutiny. Takový výtok může být výrazný a může připomínat akutní respirační infekci. Ve většině případů nedochází ke zvýšení teploty, nemocné dítě se cítí normálně. S progresí patologického procesu dochází k nárůstu epizod kašle a jejich získání výraznějšího charakteru. Černý kašel se u dětí v křečovitém stadiu projevuje výrazným a výrazným kašlem, který má podobu záchvatu. Tyto záchvaty se nejčastěji vyskytují v noci nebo ráno. Před nástupem záchvatu je charakteristický pocit bolesti v krku, tlak na hrudi a celková úzkost. Typickým příznakem jsou dýchací potíže, které se projevují pískavým zvukem. Dochází ke střídání takových nádechů a záchvatů kašle. Je však třeba poznamenat, že u mladší věkové skupiny se tento příznak neobjevuje. Takoví pacienti mají často edematózní a hyperemickou tvář se známkami bodového krvácení na kůži a sliznicích očí. Na tomto pozadí se mohou objevit epizody zvracení a poruchy kardiovaskulárního systému. Pacienti jsou neklidní a nemohou normálně spát. Konečným stádiem je postupný ústup záchvatů kašle, které se stávají vzácnými a méně intenzivními. Postupem času dochází ke zlepšení celkové pohody a normalizace stavu. Mezi nejnebezpečnější komplikace takového patologického procesu u dítěte patří pneumonie na pozadí přidání sekundární bakteriální flóry, pleurisy nebo pneumotoraxu. Navíc u malých dětí existuje vysoké riziko rozvoje bronchiektázie. Diagnóza černého kašle u dětí Černý kašel se diagnostikuje pomocí následujících metod: Obecný klinický krevní test – dochází ke zvýšení hladiny leukocytů a lymfocytů a také k sedimentaci erytrocytů; Bakteriologická kultivace sputa nebo sliznice orofaryngu; Sérologické diagnostické metody, jako je enzymatická imunoanalýza nebo polymerázová řetězová reakce. Metody léčby a prevence černého kašle <img width=
Při pokusu o sdílení polohy došlo k chybě
Více informací
odkazuje na služby nejen od Seznam.cz.

© 1996–2024 Seznam.cz, a.s.

3279/6026,3277/6022,3275/6017