• Všechny velikosti
  • Velké
  • Malé
  • Barevné
  • Černobílé
  • Jen barevné
Příznaky onemocnění u dítěte“ 
 
Černý kašel u dětí prochází několika stádii: inkubační stádium, katarální stádium, křečové stádium, stádium vyřešení a stádium rekonvalescence.
 
 
V inkubačním stadiu dochází k primárnímu zavlečení patogenu do horních cest dýchacích a k počátečním fázím produkce toxických látek, které se dosud neakumulovaly v dostatečném množství. Toto období může trvat od tří dnů do dvaceti dnů. K rozvoji patologického procesu však nejčastěji stačí týden.
 
 
Katarální stadium černého kašle u dětí je charakterizováno tvorbou příznaků, jako je rýma a malé epizody suchého kašle. Současně dochází k uvolňování viskózního slizničního obsahu z nosní dutiny. Takový výtok může být výrazný a může připomínat akutní respirační infekci. Ve většině případů nedochází ke zvýšení teploty, nemocné dítě se cítí normálně. S progresí patologického procesu dochází k nárůstu epizod kašle a jejich získání výraznějšího charakteru.
 
 
Černý kašel se u dětí v křečovitém stadiu projevuje výrazným a výrazným kašlem, který má podobu záchvatu. Tyto záchvaty se nejčastěji vyskytují v noci nebo ráno. Před nástupem záchvatu je charakteristický pocit bolesti v krku, tlak na hrudi a celková úzkost. Typickým příznakem jsou dýchací potíže, které se projevují pískavým zvukem. Dochází ke střídání takových nádechů a záchvatů kašle. Je však třeba poznamenat, že u mladší věkové skupiny se tento příznak neobjevuje. Takoví pacienti mají často edematózní a hyperemickou tvář se známkami bodového krvácení na kůži a sliznicích očí.
 
 
Na tomto pozadí se mohou objevit epizody zvracení a poruchy kardiovaskulárního systému. Pacienti jsou neklidní a nemohou normálně spát.
 
 
Konečným stádiem je postupný ústup záchvatů kašle, které se stávají vzácnými a méně intenzivními. Postupem času dochází ke zlepšení celkové pohody a normalizace stavu.
 
 
Mezi nejnebezpečnější komplikace takového patologického procesu u dítěte patří pneumonie na pozadí přidání sekundární bakteriální flóry, pleurisy nebo pneumotoraxu. Navíc u malých dětí existuje vysoké riziko rozvoje bronchiektázie.
 
 Diagnóza černého kašle u dětí 
 
Černý kašel se diagnostikuje pomocí následujících metod:
 
 Obecný klinický krevní test – dochází ke zvýšení hladiny leukocytů a lymfocytů a také k sedimentaci erytrocytů; 
 Bakteriologická kultivace sputa nebo sliznice orofaryngu; 
 Sérologické diagnostické metody, jako je enzymatická imunoanalýza nebo polymerázová řetězová reakce. 
 Metody léčby a prevence černého kašle 
 
<img width=
Příznaky onemocnění u dítěte“ Černý kašel u dětí prochází několika stádii: inkubační stádium, katarální stádium, křečové stádium, stádium vyřešení a stádium rekonvalescence. V inkubačním stadiu dochází k primárnímu zavlečení patogenu do horních cest dýchacích a k počátečním fázím produkce toxických látek, které se dosud neakumulovaly v dostatečném množství. Toto období může trvat od tří dnů do dvaceti dnů. K rozvoji patologického procesu však nejčastěji stačí týden. Katarální stadium černého kašle u dětí je charakterizováno tvorbou příznaků, jako je rýma a malé epizody suchého kašle. Současně dochází k uvolňování viskózního slizničního obsahu z nosní dutiny. Takový výtok může být výrazný a může připomínat akutní respirační infekci. Ve většině případů nedochází ke zvýšení teploty, nemocné dítě se cítí normálně. S progresí patologického procesu dochází k nárůstu epizod kašle a jejich získání výraznějšího charakteru. Černý kašel se u dětí v křečovitém stadiu projevuje výrazným a výrazným kašlem, který má podobu záchvatu. Tyto záchvaty se nejčastěji vyskytují v noci nebo ráno. Před nástupem záchvatu je charakteristický pocit bolesti v krku, tlak na hrudi a celková úzkost. Typickým příznakem jsou dýchací potíže, které se projevují pískavým zvukem. Dochází ke střídání takových nádechů a záchvatů kašle. Je však třeba poznamenat, že u mladší věkové skupiny se tento příznak neobjevuje. Takoví pacienti mají často edematózní a hyperemickou tvář se známkami bodového krvácení na kůži a sliznicích očí. Na tomto pozadí se mohou objevit epizody zvracení a poruchy kardiovaskulárního systému. Pacienti jsou neklidní a nemohou normálně spát. Konečným stádiem je postupný ústup záchvatů kašle, které se stávají vzácnými a méně intenzivními. Postupem času dochází ke zlepšení celkové pohody a normalizace stavu. Mezi nejnebezpečnější komplikace takového patologického procesu u dítěte patří pneumonie na pozadí přidání sekundární bakteriální flóry, pleurisy nebo pneumotoraxu. Navíc u malých dětí existuje vysoké riziko rozvoje bronchiektázie. Diagnóza černého kašle u dětí Černý kašel se diagnostikuje pomocí následujících metod: Obecný klinický krevní test – dochází ke zvýšení hladiny leukocytů a lymfocytů a také k sedimentaci erytrocytů; Bakteriologická kultivace sputa nebo sliznice orofaryngu; Sérologické diagnostické metody, jako je enzymatická imunoanalýza nebo polymerázová řetězová reakce. Metody léčby a prevence černého kašle <img width=
Vliv na dětskou psychiku psychika“ 
 
Děti v takové rodině jsou spíše objektem výchovného procesu než jednotlivci. Postava rodiče, která je vždy ohromující, je hlavní a má nezpochybnitelnou autoritu. Nejčastěji však není založen na vzájemné úctě členů rodiny, ale na strachu z trestu. Co se děje s psychikou dítěte, je-li takto vychováno?
 
 U dětí se rozvine úzkost. Díky tomu, že jsou nuceni neustále pociťovat tlak a omezování svobody, slyšet kritiku na jejich adresu, dítě si začíná myslet, že s ním není něco v pořádku. 
 Děti se cítí osamělé, protože s autoritářskými rodiči neexistuje žádná duchovní a citová blízkost, pouze příkazy, zákazy a hodnocení. 
 Děti často vyrůstají s patologickým pocitem viny, ale často nemohou pochopit, proč se cítí provinile. 
 Autoritářské rodičovství může vést k rozvoji dětinských lží. Dítě se snaží růst a vyvíjet se samostatně – tak funguje jeho přirozenost. Potlačení dětské vůle přispívá k rozvoji touhy klamat rodiče a dělat to po svém, v každém případě s cílem alespoň trochu ochutnat svobodu, cítit se jako člověk, a ne přídavek k tvrdému , ovládající dospělé. 
 Z dětí mohou vyrůst pesimisté. V autoritářské rodině není téměř žádné místo pro radost - komunikace a vztahy jsou založeny na pokynech, kritice a moralizování. 
  Pokud má dítě od narození silnou vůli, pak se jako odpor může stát demonstrativním, zahořklým, agresivním, odejít z domova nebo začít „bojovat“ s rodiči: bránit sebe a své právo na osobní názor, hledat svobodu jakýmkoliv způsobem. 
 Děti řízené, se slabými volními procesy se rychle stávají nedostatkem iniciativy, nejistými. Často trpí neurotickými poruchami. Brzy si vypěstují základní nedůvěru ke světu a ostatním lidem. 
 Co není autoritářství? 
 
Někdy se rodiče bojí ukázat dítěti sebemenší přísnost, protože si myslí, že tímto způsobem používají autoritářský výchovný styl a mohou zlomit dětskou psychiku.
 
 
Na přísnosti není nic špatného – naopak umožňuje dětem cítit se v rodině bezpečně, učí je respektovat hranice a úspěšně se adaptovat ve společnosti. Nepleťte si proto striktní postoj k chování dítěte s autoritářským stylem jeho ovlivňování. Autorita není:
 
 potrestání dítěte za nevhodné chování; 
 vysvětlovat dětem pravidla chování doma, ve škole, na ulici, na večírku, na veřejných místech; 
 pokusy vštípit dítěti lásku k pořádku, čistotě a pořádku; 
 žádosti o pomoc v domácnosti – umýt nádobí, podlahy, jít nakoupit, vynést odpadky, projít se s domácím mazlíčkem; 
 požádat starší dítě, aby se postaralo o mladší; 
 napomínat a trestat špatné známky v případě, že si student nepřipravil domácí úkol, protože zapomněl nebo nechtěl. 
 
 Pro a proti autoritářskému postoji 
 
Většina lidí současné i minulé generace byla vychována autoritářskými rodiči. Jaké jsou nevýhody tohoto stylu expozice?
 
 Výchova dětí se netýká vztahů – dospělí se nejčastěji starají pouze o to, zda je dítě nakrmené a oblečené. Co cítí a čím se trápí – nikoho nezajímá. 
 V rodině se nevytváří systém hodnot lidských vztahů. Děti vyrůstají, často nevědí proč a jak si navzájem pomáhat, podpora blízkých je pro ně neznámá věc. Emoce a pocity postupně začnou mizet do pozadí, takže dítě v takové rodině vyrůstá s tím, že nerozumí tomu, co chce, a neslyší jeho potřeby. 
 Děti vědí málo o rodičovské lásce nebo za ni akceptují přísnou kontrolu, kritiku a odsuzování. 
 
Výhody autoritářského rodičovského stylu:
 
 jasnost a jasnost hranic toho, co je povoleno; 
 vnášení disciplíny a odpovědnosti do dětí; 
 klidný emoční stav dítěte – ví, jak omezit pocity; 
 dítě je kultivované a zdvořilé; 
 dětem se ve škole daří; 
 Z dítěte vyroste výborný pomocník rodičů. 
 Jak rodiče získávají autoritu? 
 
<img width=
Vliv na dětskou psychiku psychika“ Děti v takové rodině jsou spíše objektem výchovného procesu než jednotlivci. Postava rodiče, která je vždy ohromující, je hlavní a má nezpochybnitelnou autoritu. Nejčastěji však není založen na vzájemné úctě členů rodiny, ale na strachu z trestu. Co se děje s psychikou dítěte, je-li takto vychováno? U dětí se rozvine úzkost. Díky tomu, že jsou nuceni neustále pociťovat tlak a omezování svobody, slyšet kritiku na jejich adresu, dítě si začíná myslet, že s ním není něco v pořádku. Děti se cítí osamělé, protože s autoritářskými rodiči neexistuje žádná duchovní a citová blízkost, pouze příkazy, zákazy a hodnocení. Děti často vyrůstají s patologickým pocitem viny, ale často nemohou pochopit, proč se cítí provinile. Autoritářské rodičovství může vést k rozvoji dětinských lží. Dítě se snaží růst a vyvíjet se samostatně – tak funguje jeho přirozenost. Potlačení dětské vůle přispívá k rozvoji touhy klamat rodiče a dělat to po svém, v každém případě s cílem alespoň trochu ochutnat svobodu, cítit se jako člověk, a ne přídavek k tvrdému , ovládající dospělé. Z dětí mohou vyrůst pesimisté. V autoritářské rodině není téměř žádné místo pro radost - komunikace a vztahy jsou založeny na pokynech, kritice a moralizování. Pokud má dítě od narození silnou vůli, pak se jako odpor může stát demonstrativním, zahořklým, agresivním, odejít z domova nebo začít „bojovat“ s rodiči: bránit sebe a své právo na osobní názor, hledat svobodu jakýmkoliv způsobem. Děti řízené, se slabými volními procesy se rychle stávají nedostatkem iniciativy, nejistými. Často trpí neurotickými poruchami. Brzy si vypěstují základní nedůvěru ke světu a ostatním lidem. Co není autoritářství? Někdy se rodiče bojí ukázat dítěti sebemenší přísnost, protože si myslí, že tímto způsobem používají autoritářský výchovný styl a mohou zlomit dětskou psychiku. Na přísnosti není nic špatného – naopak umožňuje dětem cítit se v rodině bezpečně, učí je respektovat hranice a úspěšně se adaptovat ve společnosti. Nepleťte si proto striktní postoj k chování dítěte s autoritářským stylem jeho ovlivňování. Autorita není: potrestání dítěte za nevhodné chování; vysvětlovat dětem pravidla chování doma, ve škole, na ulici, na večírku, na veřejných místech; pokusy vštípit dítěti lásku k pořádku, čistotě a pořádku; žádosti o pomoc v domácnosti – umýt nádobí, podlahy, jít nakoupit, vynést odpadky, projít se s domácím mazlíčkem; požádat starší dítě, aby se postaralo o mladší; napomínat a trestat špatné známky v případě, že si student nepřipravil domácí úkol, protože zapomněl nebo nechtěl. Pro a proti autoritářskému postoji Většina lidí současné i minulé generace byla vychována autoritářskými rodiči. Jaké jsou nevýhody tohoto stylu expozice? Výchova dětí se netýká vztahů – dospělí se nejčastěji starají pouze o to, zda je dítě nakrmené a oblečené. Co cítí a čím se trápí – nikoho nezajímá. V rodině se nevytváří systém hodnot lidských vztahů. Děti vyrůstají, často nevědí proč a jak si navzájem pomáhat, podpora blízkých je pro ně neznámá věc. Emoce a pocity postupně začnou mizet do pozadí, takže dítě v takové rodině vyrůstá s tím, že nerozumí tomu, co chce, a neslyší jeho potřeby. Děti vědí málo o rodičovské lásce nebo za ni akceptují přísnou kontrolu, kritiku a odsuzování. Výhody autoritářského rodičovského stylu: jasnost a jasnost hranic toho, co je povoleno; vnášení disciplíny a odpovědnosti do dětí; klidný emoční stav dítěte – ví, jak omezit pocity; dítě je kultivované a zdvořilé; dětem se ve škole daří; Z dítěte vyroste výborný pomocník rodičů. Jak rodiče získávají autoritu? <img width=
Při pokusu o sdílení polohy došlo k chybě
Více informací
odkazuje na služby nejen od Seznam.cz.

© 1996–2024 Seznam.cz, a.s.

3252/5966,3218/5932,3210/5911,3259/5980,3206/5904