• Všechny velikosti
  • Velké
  • Malé
  • Barevné
  • Černobílé
  • Jen barevné
Vliv na dětskou psychiku psychika“ 
 
Děti v takové rodině jsou spíše objektem výchovného procesu než jednotlivci. Postava rodiče, která je vždy ohromující, je hlavní a má nezpochybnitelnou autoritu. Nejčastěji však není založen na vzájemné úctě členů rodiny, ale na strachu z trestu. Co se děje s psychikou dítěte, je-li takto vychováno?
 
 U dětí se rozvine úzkost. Díky tomu, že jsou nuceni neustále pociťovat tlak a omezování svobody, slyšet kritiku na jejich adresu, dítě si začíná myslet, že s ním není něco v pořádku. 
 Děti se cítí osamělé, protože s autoritářskými rodiči neexistuje žádná duchovní a citová blízkost, pouze příkazy, zákazy a hodnocení. 
 Děti často vyrůstají s patologickým pocitem viny, ale často nemohou pochopit, proč se cítí provinile. 
 Autoritářské rodičovství může vést k rozvoji dětinských lží. Dítě se snaží růst a vyvíjet se samostatně – tak funguje jeho přirozenost. Potlačení dětské vůle přispívá k rozvoji touhy klamat rodiče a dělat to po svém, v každém případě s cílem alespoň trochu ochutnat svobodu, cítit se jako člověk, a ne přídavek k tvrdému , ovládající dospělé. 
 Z dětí mohou vyrůst pesimisté. V autoritářské rodině není téměř žádné místo pro radost - komunikace a vztahy jsou založeny na pokynech, kritice a moralizování. 
  Pokud má dítě od narození silnou vůli, pak se jako odpor může stát demonstrativním, zahořklým, agresivním, odejít z domova nebo začít „bojovat“ s rodiči: bránit sebe a své právo na osobní názor, hledat svobodu jakýmkoliv způsobem. 
 Děti řízené, se slabými volními procesy se rychle stávají nedostatkem iniciativy, nejistými. Často trpí neurotickými poruchami. Brzy si vypěstují základní nedůvěru ke světu a ostatním lidem. 
 Co není autoritářství? 
 
Někdy se rodiče bojí ukázat dítěti sebemenší přísnost, protože si myslí, že tímto způsobem používají autoritářský výchovný styl a mohou zlomit dětskou psychiku.
 
 
Na přísnosti není nic špatného – naopak umožňuje dětem cítit se v rodině bezpečně, učí je respektovat hranice a úspěšně se adaptovat ve společnosti. Nepleťte si proto striktní postoj k chování dítěte s autoritářským stylem jeho ovlivňování. Autorita není:
 
 potrestání dítěte za nevhodné chování; 
 vysvětlovat dětem pravidla chování doma, ve škole, na ulici, na večírku, na veřejných místech; 
 pokusy vštípit dítěti lásku k pořádku, čistotě a pořádku; 
 žádosti o pomoc v domácnosti – umýt nádobí, podlahy, jít nakoupit, vynést odpadky, projít se s domácím mazlíčkem; 
 požádat starší dítě, aby se postaralo o mladší; 
 napomínat a trestat špatné známky v případě, že si student nepřipravil domácí úkol, protože zapomněl nebo nechtěl. 
 
 Pro a proti autoritářskému postoji 
 
Většina lidí současné i minulé generace byla vychována autoritářskými rodiči. Jaké jsou nevýhody tohoto stylu expozice?
 
 Výchova dětí se netýká vztahů – dospělí se nejčastěji starají pouze o to, zda je dítě nakrmené a oblečené. Co cítí a čím se trápí – nikoho nezajímá. 
 V rodině se nevytváří systém hodnot lidských vztahů. Děti vyrůstají, často nevědí proč a jak si navzájem pomáhat, podpora blízkých je pro ně neznámá věc. Emoce a pocity postupně začnou mizet do pozadí, takže dítě v takové rodině vyrůstá s tím, že nerozumí tomu, co chce, a neslyší jeho potřeby. 
 Děti vědí málo o rodičovské lásce nebo za ni akceptují přísnou kontrolu, kritiku a odsuzování. 
 
Výhody autoritářského rodičovského stylu:
 
 jasnost a jasnost hranic toho, co je povoleno; 
 vnášení disciplíny a odpovědnosti do dětí; 
 klidný emoční stav dítěte – ví, jak omezit pocity; 
 dítě je kultivované a zdvořilé; 
 dětem se ve škole daří; 
 Z dítěte vyroste výborný pomocník rodičů. 
 Jak rodiče získávají autoritu? 
 
<img width=
Vliv na dětskou psychiku psychika“ Děti v takové rodině jsou spíše objektem výchovného procesu než jednotlivci. Postava rodiče, která je vždy ohromující, je hlavní a má nezpochybnitelnou autoritu. Nejčastěji však není založen na vzájemné úctě členů rodiny, ale na strachu z trestu. Co se děje s psychikou dítěte, je-li takto vychováno? U dětí se rozvine úzkost. Díky tomu, že jsou nuceni neustále pociťovat tlak a omezování svobody, slyšet kritiku na jejich adresu, dítě si začíná myslet, že s ním není něco v pořádku. Děti se cítí osamělé, protože s autoritářskými rodiči neexistuje žádná duchovní a citová blízkost, pouze příkazy, zákazy a hodnocení. Děti často vyrůstají s patologickým pocitem viny, ale často nemohou pochopit, proč se cítí provinile. Autoritářské rodičovství může vést k rozvoji dětinských lží. Dítě se snaží růst a vyvíjet se samostatně – tak funguje jeho přirozenost. Potlačení dětské vůle přispívá k rozvoji touhy klamat rodiče a dělat to po svém, v každém případě s cílem alespoň trochu ochutnat svobodu, cítit se jako člověk, a ne přídavek k tvrdému , ovládající dospělé. Z dětí mohou vyrůst pesimisté. V autoritářské rodině není téměř žádné místo pro radost - komunikace a vztahy jsou založeny na pokynech, kritice a moralizování. Pokud má dítě od narození silnou vůli, pak se jako odpor může stát demonstrativním, zahořklým, agresivním, odejít z domova nebo začít „bojovat“ s rodiči: bránit sebe a své právo na osobní názor, hledat svobodu jakýmkoliv způsobem. Děti řízené, se slabými volními procesy se rychle stávají nedostatkem iniciativy, nejistými. Často trpí neurotickými poruchami. Brzy si vypěstují základní nedůvěru ke světu a ostatním lidem. Co není autoritářství? Někdy se rodiče bojí ukázat dítěti sebemenší přísnost, protože si myslí, že tímto způsobem používají autoritářský výchovný styl a mohou zlomit dětskou psychiku. Na přísnosti není nic špatného – naopak umožňuje dětem cítit se v rodině bezpečně, učí je respektovat hranice a úspěšně se adaptovat ve společnosti. Nepleťte si proto striktní postoj k chování dítěte s autoritářským stylem jeho ovlivňování. Autorita není: potrestání dítěte za nevhodné chování; vysvětlovat dětem pravidla chování doma, ve škole, na ulici, na večírku, na veřejných místech; pokusy vštípit dítěti lásku k pořádku, čistotě a pořádku; žádosti o pomoc v domácnosti – umýt nádobí, podlahy, jít nakoupit, vynést odpadky, projít se s domácím mazlíčkem; požádat starší dítě, aby se postaralo o mladší; napomínat a trestat špatné známky v případě, že si student nepřipravil domácí úkol, protože zapomněl nebo nechtěl. Pro a proti autoritářskému postoji Většina lidí současné i minulé generace byla vychována autoritářskými rodiči. Jaké jsou nevýhody tohoto stylu expozice? Výchova dětí se netýká vztahů – dospělí se nejčastěji starají pouze o to, zda je dítě nakrmené a oblečené. Co cítí a čím se trápí – nikoho nezajímá. V rodině se nevytváří systém hodnot lidských vztahů. Děti vyrůstají, často nevědí proč a jak si navzájem pomáhat, podpora blízkých je pro ně neznámá věc. Emoce a pocity postupně začnou mizet do pozadí, takže dítě v takové rodině vyrůstá s tím, že nerozumí tomu, co chce, a neslyší jeho potřeby. Děti vědí málo o rodičovské lásce nebo za ni akceptují přísnou kontrolu, kritiku a odsuzování. Výhody autoritářského rodičovského stylu: jasnost a jasnost hranic toho, co je povoleno; vnášení disciplíny a odpovědnosti do dětí; klidný emoční stav dítěte – ví, jak omezit pocity; dítě je kultivované a zdvořilé; dětem se ve škole daří; Z dítěte vyroste výborný pomocník rodičů. Jak rodiče získávají autoritu? <img width=
Při pokusu o sdílení polohy došlo k chybě
Více informací
odkazuje na služby nejen od Seznam.cz.

© 1996–2024 Seznam.cz, a.s.

3206/5904,3211/5913,3210/5911,3254/5971,3253/5969