• Všechny velikosti
  • Velké
  • Malé
  • Barevné
  • Černobílé
  • Jen barevné
• Potřeba zaznamenávat při psaní hlásky národních jazyků, pro které latinská abeceda neměla znaky, vedla ke spřežkám a diakritickým znaménkům. • Spřežky – dodnes používané v řadě jazyků vč. němčiny latina – pouze několik – qu - kv (antiqus), oe-é (poena), koncovka ae-é (feminae), klasická latina - ia, ie,io x církevní latina – ja, je, jo, někdy zdvojování samohlásek aa,ee = á,é němčina – ph, th, ck, sch, tsch, ei, ie, eu, stará němčina – ss, návrat ke spřežkám – ä, ö,ü – ae, oe, ue čeština – spřežkový pravopis měl dlouhý vývoj, jedna spřežka dodnes – ch. • Diakritika – způsob jak dát jednomu písmenu několik významů podle rozlišovacího (diakritického) znaménka Diakritická znaménka x interpunkční znaménka němčina – pouze tři – ä, ö, ü, angličtina – žádné, čeština – 15(á,é,ě,í,ý,ó,ú,š,č,ř,ž,ť,ď,ň,ů), slovenština – 17. Vývoj v češtině – první náznaky na počátku 15. století (De ortographia Bohemica), datace nejistá stejně jako Husovo autorství (přisoudil mu je Palacký v 19. století), zavedení punctus rotundum, hláska bez tečky x hláska hláska s tečkou Spřežky se ale udržely dlouhou dobu – konec 16. stol. v Bibli Kralické kombinace spřežek a diakritiky, tečka se postupně měnila na háček, reforma pravopisu v polovině 19. století – konec spřežek, speciální samohláska ů – vývoj z ó, kóň,vóle x kuoň, vuole, kroužek nad u je pozůstatkem dvohlásky uo. 6.
• Potřeba zaznamenávat při psaní hlásky národních jazyků, pro které latinská abeceda neměla znaky, vedla ke spřežkám a diakritickým znaménkům. • Spřežky – dodnes používané v řadě jazyků vč. němčiny latina – pouze několik – qu - kv (antiqus), oe-é (poena), koncovka ae-é (feminae), klasická latina - ia, ie,io x církevní latina – ja, je, jo, někdy zdvojování samohlásek aa,ee = á,é němčina – ph, th, ck, sch, tsch, ei, ie, eu, stará němčina – ss, návrat ke spřežkám – ä, ö,ü – ae, oe, ue čeština – spřežkový pravopis měl dlouhý vývoj, jedna spřežka dodnes – ch. • Diakritika – způsob jak dát jednomu písmenu několik významů podle rozlišovacího (diakritického) znaménka Diakritická znaménka x interpunkční znaménka němčina – pouze tři – ä, ö, ü, angličtina – žádné, čeština – 15(á,é,ě,í,ý,ó,ú,š,č,ř,ž,ť,ď,ň,ů), slovenština – 17. Vývoj v češtině – první náznaky na počátku 15. století (De ortographia Bohemica), datace nejistá stejně jako Husovo autorství (přisoudil mu je Palacký v 19. století), zavedení punctus rotundum, hláska bez tečky x hláska hláska s tečkou Spřežky se ale udržely dlouhou dobu – konec 16. stol. v Bibli Kralické kombinace spřežek a diakritiky, tečka se postupně měnila na háček, reforma pravopisu v polovině 19. století – konec spřežek, speciální samohláska ů – vývoj z ó, kóň,vóle x kuoň, vuole, kroužek nad u je pozůstatkem dvohlásky uo. 6.
Při pokusu o sdílení polohy došlo k chybě
Více informací
odkazuje na služby nejen od Seznam.cz.

© 1996–2024 Seznam.cz, a.s.

3177/5826,3121/5726,3120/5724,3166/5789,3168/5793,3069/5651